Antonín Dvořák a americká hudba černochů

Ačkoliv se nám to dnes může zdát zvláštní, a protože neexistují fotografie, nepředstavitelné, Dvořák se v Americe spřátelil s mnoha černochy. Jedním z takovýchto černých přátel byl zpěvák Harry T. Burleigh, který Antonína seznámil s černošskými spirituály. V článku nazvaném The real value of Negro melodies skladatel píše následující: Jsem přesvědčen, že budoucí hudba této země, musí býti vytvořena na podkladě písní, jež se nazývají černošskými melodiemi, které se musí stát základem vážné a původní školy skladatelské, jež má být v Americe založena. V černošských písních amerických nalezl jsem vše, čeho je třeba k velké, ušlechtilé škole hudební: jsou vřelé, jemné, vášnivé, zádumčivé, vznešené a smělé – jest v nich vše, čeho si přejete. Je to hudba, která se hodí pro jakékoliv rozpoložení či příležitost.

Jak můžeme vidět, Dvořák byl velice vnímavý a moc dobře vycítil, že černošská hudba, v tomto případě jazz, za nějakých 30 let ovládne nejen americkou, ale světovou hudbu. Tato Dvořákova podpora černošských spirituálů byla v době, kdy se v Texasu či na americkém jihu stále lynčovali černoši kvůli své barvě pleti, významným gestem – Dvořák nejen vyzýval, aby Američané využívali černošský materiál, ale podporoval i samotné černochy!

 

Vliv Antonína Dvořáka na budoucí americkou hudbu byl značný. Autor Rhapsody in blue, George Gershwin rozhodl se pro komponování ve chvíli, kdy při baseballové hře se svými kamarády zaslechl, jak někdo hraje na housle Dvořákovu Humoresku. V ní se Antonín inspiroval skladbou svého černošského studenta Maurice Arnolda nazvané Americké plantážové tance. Takže až si pustíte Humoresku a budete v ní slyšet českou vřelost, není to tak – je v ní slyšet zpěv černochů na bavlnových plantážích.

 

 

Zjistit více o:   Česká hudba za Dvořáka   Romantismus   Zmatek v symfoniích   Antonín Dvořák   

 

   

Autorem textu: Patrik Červák

Hledat v článcích: Antonín DvořákNovosvětskáSymfonie