Skvělý dirigent mohl být i výborným volejbalistou

Ruský dirigent Semjon Byčkov se chopil dirigentské taktovky už jako mladý jinoch. Studoval na leningradské konzervatoři, a coby dvacetiletý zvítězil v Rachmaninovově dirigentské soutěži. Když mu bylo něco přes dvacet, utekl z bývalého Sovětského svazu. Ve světě se pak vypracoval a stal se vyhledávaným dirigentem.

Rodák ze Sankt Petěrburgu, tehdy Leningradu, se kromě studia na konzervatoři věnoval také volejbalu v Dynamu Leningrad. Třebaže se jeho kariéra vyvíjela nadějně, rozhodl se odejít. Prvním západním městem, kam dorazil, byla Vídeň. Neznal jazyk, neměl peníze… chodil po ulicích, až se náhodou ocitl před Vídeňskou státní operou. U vchodu visel plakát oznamující, že se hraje Lohengrin, kterého diriguje Zubin Mehta. A protože měl jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, jen se smutně díval, jak lidé vcházejí dovnitř. Tehdy ho ani nenapadlo, že za třicet let bude na stejném místě znovu viset plakát Lohengrina, tentokrát s jeho jménem. Po pár dnech ve Vídni nabral směr New York, kde sice bylo horko, vlhko a špína, ale on se cítil šťastný. Poté prošel i dalšími zeměmi, až se usadil v Paříži.

Dnes se věnuje jak koncertnímu, tak opernímu dirigování, u kterého uplatňuje vrozenou muzikálnost a preciznost vštípenou ruskou pedagogickou školou. Jeho pracovní program, který se skládá zejména z projektů v Londýně, New Yorku a Paříži a z natáčení symfonií a koncertů s Českou filharmonií, se vesměs orientuje na hudbu, jež ho formovala v mládí. Jeho láskou se totiž stala hudba Čajkovského.