Poslušný hoch Radek Baborák

Pardubický rodák Radek Baborák netoužil být vždy vynikajícím hornistou a dirigentem. Ještě na základní škole uváděl jako své budoucí povolání kuchaře a číšníka a hned poté hokejistu. První volba ho drží dodnes, a přestože s lesním rohem patří mezi světovou špičku, umí si představit, že by měl vlastní restauraci či hotýlek.

Hudba malého Radka obklopovala od malička. Matka klavíristka, strýc trumpetista a dědeček vesnický muzikant, který ovládal několik nástrojů, a dnes taky sestra hobojistka. Radek se od šesti let učil hrát na zobcovou flétnu, na klavír a zkoušel i hru na housle, v osmi dostal do ruky lesní roh. Vlastně o tomto nástroji rozhodla matka, ale protože Radek byl poslušný hoch, nástroj přijal. Dlouho ale netušil, do čeho se to vlastně pustil. Sbíral tedy rady a inspirace. Postupně se do nástroje zamiloval a jak sám říká, díky horně je tam, kde v současné době je. Na špičce. Rozhodně nedává přednost skladbám s vahou na technice. Vybírá si raději díla, kde horna zpívá, aniž by hledal možnost oslňovat technickými pasážemi. Těší ho proto víc romantická oblast, ale má rád i skladby, které vznikly v průběhu dvacátého století. Radek Baborák má ale dnes zvládnutý v podstatě celý hornový repertoár.

Během let se pro něj stala hra v orchestru samozřejmostí. Léta zkušeností se ale navršila, a tak Radek Baborák dospěl k životnímu rozhodnutí. Stal se z něho sólista a komorní hráč a navíc také dirigent.

V soukromí je milujícím otcem, ale ambice, aby z dětí byli profesionální hudebníci, nemá. Doma se o hudbě baví, sdělují si své zážitky z koncertů, protože jeho manželka je violoncellistka.