Čajkovskij a absurdní sňatky z rozumu

Když jste v 19. století dosáhli určitého věku a stále jste nebyli ženatí či vdaní, začaly o vás kolovat různé pomluvy. Petr Iljič Čajkovskij se chtěl těmto pomluvám (ač by byly pravdivé) vyhnout, a tak začal pomýšlet na fingovaný sňatek. Roku 1876 si začal psát dopisy s bohatou mecenáškou umění Naděždou von Meck, jež se stýkala jen s hrstkou lidí (mezi kterými byl například mladý Claude Debussy). V nich si začali vyměňovat hluboké intimní city, kvůli kterým se rozhodli, že bude nejlepší, když se nikdy nesetkají. Dopisy si psali celkem 14 let a opravdu se ani jednou nesetkali!

Při této korespondenci, přišel mu jedno dopoledne, právě při komponování opery Evžen Oněgin, dopis od někoho jiného – od ženy, která se jmenovala Antonina Ivanovna Miljuková. Ta se chtěla s Čajkovským sejít. Chtěla ho vidět dokonce tak moc, že hrozila, nesejde-li se s ní, zabije se. Petra Iljiče mělo toto chování varovat, přesto se s ní nakonec sešel, ba co hůř, nabídl této labilní ženě sňatek. Se kterým bohužel souhlasila. Manželství bylo naprosté fiasko a přítomnost této bláznivé ženy Čajkovského traumatizovala takovým způsobem, že se pokusil o sebevraždu a nervově se zhroutil. Při hledání výmluvy, aby s ní nemusel trávit čas, odkázal se právě na svůj kolaps, díky kterému byl poslán na léčení na Kavkaz, které mu však zaplatila jeho druhá ctitelka, Naděžda von Meck.

Po návratu se však nic moc nezlepšilo, bláznivá manželka zůstala bláznivou, a proto zakročili Čajkovského přátelé, kteří ho nemohli nechat ve štychu – Nikolaj Rubinstein a Čajkovského bratr Anatolij jednoho dne přišli k Čajkovským domů a Antonině zkrátka oznámili, že se prostě rozejdou. A manželka bez sebemenšího zaváhání souhlasila. Později se ukázalo, že Antonina trpěla nymfomanií, která, při životě s homosexuálem, nemohla být, byť i tím nejmenším způsobem, naplněna. Rozvod mohl být však proveden pouze po prokázané nevěře, což se ovšem stalo roku 1881, kdy se Antonině narodilo první dítě. Které samozřejmě Čajkovského nebylo. Postupem času, kvůli své nemoci, porodila Antonina řadu dětí od různých otců a zbytek života strávila v psychiatrické léčebně.

Po rozvodu, stala se bohatá Naděžda von Meck skladatelovou sugarmummy – starší ženou, která si ho finančně vydržovala roční rentou 6000 rublů. Peníze mu však posílala pouze do roku 1890, kdy mu v dopise sdělila, že je na pokraji bankrotu a nemůže ho dále podporovat a jejich přátelství proto musí skončit. Na Čajkovského konsternovaný dopis však nikdy neodpověděla a později se ukázalo, že si finanční katastrofu pouze vymyslela, jak je pro ženy v Čajkovského okolí zvykem, v důsledku psychické choroby.

 

Zjistit více o:   Petr Iljič Čajkovskij

  

  

Hledat v článcích: Petr Iljič ČajkovskijMocná hrstka