Dvořák v zemi neomezených možností

Kromě krmení ptactva podnikal skladatel Antonín Dvořák i dlouhé toulky do milované české přírody, po návratu buď komponoval, nebo pracoval na zahrádce a večer si zašel na pivo do místní hospody, kde si rád zazpíval. V průběhu tohoto šťastného období dosáhl obrovských poct po celé Evropě, například doktorátu na Camridgské univerzitě. Svůj život dělil mezi kompozici, vyučování na konzervatoři, cestování po Evropě a trávením co nejvíce času na svém nejoblíbenějším místě – ve Vysokém. Tento zaběhlý způsob života měl změnit jeden jediný telegram, který přišel jednoho letního dne roku 1891. Stálo v něm následující:

PŘIJAL BYSTE MÍSTO ŘEDITELE NÁRODNÍ HUDEBNÍ KONZERVATOŘE V NEW YORKU V ŘÍJNU 1892 A ROVNĚŽ DIRIGOVAL ŠEST KONCERTŮ VAŠICH DĚL

Představte si to, přijdete od holubů, chcete plít zahrádku nebo pracovat na dalším smyčcovém kvartetu a najednou tohle?! Dvořák se zachoval… zkrátka jako Dvořák a telegramu nevěnoval pozornost. Patrně si myslel, že si z něj někdo vystřelil. Nikdo si z něj však nevystřelil a odesílatelka zprávy, Jeanette Thurber, žena milionáře, který založil Americkou operní společnost a Národní hudební konzervatoř v New Yorku byla velmi neodbytná a své telegramy posílala Dvořákovi tak dlouho, až skladatel souhlasil. Co tato ženština vlastně chtěla? Její cíl byl vlastně velmi prostý – vytvořit národní americkou skladatelskou školu. A Dvořák, český skladatel, ji měl v podstatě založit! Čech má vytvořit americkou skladatelskou školu! To už není ani finále Nagana, to je naprosté světové vítězství české hudby, která se ze svých počátku v Boudě, ze všech možných Dráteníků vyšvihla na zakladatelku americké hudby!

Dvořák, člověk z prosté vesnické rodiny nestrpěl žádné předsudky vůči původu či barvě pleti ve vztahu k nadání, které tou dobou, třicet let po americké občanské válce, stále hýbaly společností. Pro Dvořáka bylo tedy velmi sympatické, že Národní hudební konzervatoř v New Yorku byla otevřena všem, nehledě na barvu pleti. Velmi sympatický byl patrně i královský plat 15 000 dolarů, který mu Jeanette Thurber nabídla. Na sklonku léta a podzimu 1892 nasedl Dvořák na zaoceánský parník a plul vstříc novým břehům země neomezených možností. Absolutně nevěděl, co ho v Americe čeká. Čím si byl jist, bylo to, že na dlouhé měsíce opouští svou milovanou českou zem. Tato americká mise Dvořákova dala by se přirovnat ke švédské anabázi Smetanově, přesto je tu však jeden velký rozdíl. Na rozdíl od Bedřicha Smetany ve Švédsku, sklidil Dvořák v Americe naprosto neuvěřitelný úspěch. Pár měsíců po svém příjezdu, na začátku roku 1893, jal se komponovat svou nejznámější symfonii, která je dnes nejznámější ze všech světových symfonií – Symfonii č. 9 zvanou Novosvětskou nebo také Z nového světa. Samozřejmě, kvůli nakladatelské chybě, byla tato poslední, devátá symfonie dlouho označována jako pátá. Bylo to jedno z prvních Dvořákových děl, které celé vzniklo na území Spojených států – téměř celá vznikla v New Yorku. Symfonii dokončil v květnu 1893 a v sobotu 16. prosince ji newyorská Filharmonická společnost premiérovala. Orchestr dirigoval přítel Richarda Wagnera (který byl už 10 let po smrti), Anton Seidl. Dvořák byl po jejím prvním provedení zahrnut nekonečně bouřlivými ovacemi, přičemž kritiky následujícího dne pěly na skladatele samou chválu. Antonín Dvořák dokonce za tuto originální symfonii obdržel od Národní konzervatoře v New Yorku 300 dolarů. No, vlastně, ještě aby je neobdržel, když tam byl ředitelem! Když měl Dvořák prázdniny a odjel zpět do Čech, byla tato symfonie poprvé uvedena v Praze v říjnu 1894 a o týden později v Londýně. V tu dobu už ji její pověst daleko předstihla a tím si rozrazila dveře do celého světa. Dosud je nejhranější ze všech symfonií. Čím je toto dílo tak výjimečné? Samozřejmě, kromě toho, že Dvořák v něm uplatňuje estetickou náplň krásna, používá snad jako první amerických lidových prvků – pentatoniky, synkopického rytmu, zajímavých rytmických figur či melodických postupů. Dvořák byl tedy rozhodně první ze svých současníků, jakými byli Brahms, Saint-Saëns, Franck nebo Bruckner, který do svého díla vložil zaoceánský – černošský a indiánský – materiál.

  

Zjistit více o:   Česká hudba za Dvořáka   Romantismus   Zmatek v symfoniích   Pentatonika   Antonín Dvořák

                        Johannes Brahms

 

   

Autorem textu: Patrik Červák

Hledat v článcích: Antonín DvořákNovosvětskáRomantismusPentatonika