Zmatek v symfoniích

V březnu 1873, pár měsíců před nástupem hluchoty, dirigoval Bedřich Smetana třetí symfonii Antonína Dvořáka, který ji slyšel pouze dvakrát za svůj život.

 

Dvořákova čtvrtá symfonie byla dokončena pouhé 4 dny před premiérou třetí a její třetí věta byla ještě ten rok, ještě blíže k hluchotě, uvedena Bedřichem Smetanou, který ten rok dirigoval i předehru Dvořákovy první opery Král a uhlíř.

Velkou finanční pomoc poskytlo Dvořákovi státní stipendium pro chudé a mladé umělce. Kdyby byl bohatý a starý, nebo chudý a starý nebo bohatý a mladý, patrně by ho nedostal. On ho ale dostal, a tak se mohl cele věnovat kompozici: podnícen i penězi, zkomponoval pěknou řádku skladeb – Moravské dvojzpěvy, Serenáda pro smyčce nebo Symfonie č. 5 F dur. Tato symfonie byla, na rozdíl od jeho předešlých, všeobecně známá a vyšla tiskem. Jako třetí symfonie! Přičemž první byla šestá a druhá byla sedmá symfonie. Kdo se v tom pak má vyznat? Je to tedy pátá symfonie nebo třetí symfonie a šestá symfonie je tedy čtvrtá nebo první a je tedy sedmá symfonie sedmá symfonie nebo druhá a proč je tedy pátá symfonie, která vznikla 10 let před sedmou značena jako třetí symfonie a sedmá symfonie jako druhá, přičemž šestá jako první? A co ty první čtyři symfonie, které Dvořák zkomponoval? Bohužel takový nepořádek stihl i další díla Dvořákova. Nicméně, tato pátá neboli třetí symfonie měla premiéru v březnu 1875, kdy Smetana začínal skládat Mou vlast. Dvořák dílo věnoval jejímu prvnímu dirigentovi a svému příteli Hansu von Bülowovi, jenž Dvořáka v jednom svém dopise nazval vedle Brahmse nejpožehnanějším skladatelem přítomnosti.

 

Roku 1876 zúčastnil se Dvořák další soutěže o stipendium, které opět získal, bohužel se jeho hudba stále poslouchala pouze v úzkém okruhu. Čirou náhodou byl však porotcem soutěže náš již známý Johannes Brahms, který si při čtvrtém Dvořákově žádání o stipendium roku 1878 (to už zas tak mladý nebyl) všiml Dvořákova výjimečného talentu a svému nakladateli Simrockovi doporučil vydání Dvořákových Moravských dvojzpěvů, které se staly okamžitým úspěchem. Po nich následovalo vydání Slovanských tanců, které se pro západoevropany staly totálním hitem, zejména prý díky lyrickému zvuku a vzrušujícího rytmu této velmi české hudby.

 

Díky těmto úspěchům začala být po Dvořákovi velká poptávka. Tento úspěch, jak to vždy bývá, jde ruku v ruce s tragédií. Dvořákovi v roce 1876 zemřela jeho dcera Josefa, pouhé dva dny po narození. Roku 1877 ponechali manželé Dvořákovi svou jedenáctiměsíční dceru Růženku bez dozoru, a ta v nestřeženém okamžiku pozřela fosfor, který ji usmrtil. Pouhé 3 týdny po Růžence, zemřel na Dvořákům na neštovice jejich syn Otakar. V reakci na tyto rány osudu, zkomponoval Antonín prvotinu svého zahraničního úspěchu – Stabat mater. Zahraniční premiéra této skladby proběhla 20. března 1884 v Royal Albert Hall v Londýně. Po skončení skladby tleskalo Dvořákovi 12 000 návštěvníků, orchestr i sbor a on se musel neustále dokola klanět. Teď si vzpomeňte, jak pouhých 40 let před tímto bezprecedentním debutem česká národní hudba v podstatě ještě neexistovala a teď se o ní a o Dvořákovi psalo po celé Anglii. Tento úspěch mu zajistil v této zemi popularitu, a proto se tam v průběhu patnácti let ještě devětkrát vrátil.

 

Úspěch slavila i další Dvořákova symfonie, v pořadí šestá, která však vyšla tiskem jako první, a tak měla označení číslo 1. V záhlaví titulní strany partitury stojí, napsáno Dvořákovou rukou, toto: Zaplať pán Bůh! Dokončeno večer ½ 9 hod. dne 20. září 1880.

 

Krátce po Dvořákově úspěchu v Anglii v březnu 1884, jmenovala Filharmonická společnost v Londýně svým čestným členem a zároveň ho požádala, aby pro ni zkomponoval novou symfonii. Skladatel, stále maje v paměti neuvěřitelný úspěch u Angličanů, souhlasil, a tak se pouhý měsíc po dokončení, v dubnu 1885, konala v Londýně premiéra Dvořákovy Sedmé symfonie, kdy ji při svém třetím zájezdu do této země dirigoval sám autor.

 

Předposlední, osmá symfonie s názvem anglická, která však vyšla jako čtvrtá symfonie, vznikla na podzim 1889 a v Anglii opět vzbudila velké nadšení. Spolu s předešlou a následující, devátou, tvoří těžiště Dvořákovy symfonické tvorby a jsou to právě tyto 3 poslední symfonie, které jsou hrány nejvíce.

 

Díky těmto úspěchům byli Dvořák a jeho rodina konečně řádně finančně zajištěni, a tak si skladatel mohl realizovat svůj dávný sen – koupit si malý dům na venkově, ve Vysokém, ve kterém mohl se svými nejbližšími trávit léto a splnit si jeden z dalších snů – krmit holuby.

 

Dvořáka už od malička, kdy v jeho devíti letech začali v Nelahozevsi stavět železniční trať, začala železnice a vláčky fascinovat a tato záliba mu vydržela až do dospělosti. V Praze chodil brzy ráno na nádraží Franze Josefa jen proto, aby se díval na vlaky a zapisoval si jejich čísla. Nejvíce ho prý potěšilo, když se mohl seznámit se strojvůdcem. Dokonce když vyučoval, posílal své žáky, aby se podívali, jaká lokomotiva právě táhne vídeňský expres.

 

Zjistit více o:   Česká hudba za Dvořáka   Romantismus    Bedřich Smetana    Johannes Brahms    Antonín Dvořák

                        Partitura   Bedřich Smetana: Má vlast

 Autorem textu: Patrik Červák

Hledat v článcích: Antonín DvořákNovosvětskáRomantismusPartitura